Nevěřím na dokonalé procesy ani univerzální návody, ale na smysluplnou praxi, která vychází ze skutečných potřeb konkrétních lidí a týmů. Nevěřím na fráze o firemní kultuře, které se hezky vyjímají v prezentacích, ale nemají oporu v každodenní realitě. A nevěřím ani na HR, které pasivně čeká, až se něco stane, protože vím, že to opravdu funkční HR je aktivní silou, která tvoří prostředí a kulturu firmy každým svým rozhodnutím.
Naopak věřím v otevřenost, v atmosféru postavenou na důvěře a v malé, ale poctivé kroky, které vedou k trvalým změnám. Věřím na HR, které má pevné základy, vnitřní logiku a systém, je inspirací pro ostatní, a je přirozeně slyšet tam, kde na lidech opravdu záleží.
Ráda pomáhám firmám i jednotlivcům, které to cítí podobně a chtějí své HR stavět smysluplně, s respektem i odvahou.
Přečetla jsem si nedávno článek o tom, jak AI transformuje HR profesi, a jedna část mě zastavila déle než ostatní. Autor v ní píše, že historický benchmark přibližně 100 zaměstnanců na jednoho HR pracovníka se s příchodem AI posune, a to výrazně na 200:1, 300:1, možná až 400:1. Rutinní pozice zaniknou, vzniknou nové role, a HR mzdy by měly růst,...
O neodolatelných firmách se mluví často, ale méně už o tom, kdo jejich neodolatelnost pomáhá tvořit zevnitř. Podle mě v tom má HR mnohem větší roli, než si někdy připouštíme. Ne jako oddělení, které spravuje smlouvy, nábory a procesy, ale jako partner byznysu, kultury i lidí.